4 years ago Hledáme stážisty z posledních ročníků středních a vyšších škol. Aktuálně na červenec 2013. Stáž je placená...
9.5.2013

Pojištění dětí

V případě, že Vás kdokoliv osloví jménem pořadu Suma sumárum s nějakou „výhodnou“ nabídkou, jedná se o podvod. Žádná firma takové pověření nemá.

Děti jsou radost, každý to známe, kdo je má. Ale stejně tak jsou i často velká starost, která roste s věkem. Říká se, malé děti malé starosti, velké děti velké starosti.

Sudičky, které stojí nad kolébkou, ví své, každá nabídne miminku jinou cestu životem.

Osud často ukáže, která z nich měla pravdu. Jsou věštby, kterých se každý rodič chce vyvarovat, myslí dopředu na to, co by se mohlo stát. Třeba v době, kdy jeho dítě ještě neudělá samostatný krok. O čem je řeč? O pojištění dětí, které často podceňujeme, ale bohužel, jsou chvíle, kdy nám dojde, že těch pár korun mohlo změnit v životě našeho potomka mnohé.

A co nás v neděli čeká??? Upoutávku naleznete na našem FB

 

Sportovec

 

Dítě, které se povedlo, jak se někdy říká. Patrik byl kluk jako buk a všechno mu šlo. Dobře se učil, nebyly s ním žádné problémy a navíc miloval pohyb. „Patrik mi už od malička dělal radost. Bylo to takové radostné, spolehlivé dítě. Ve škole mu to šlo a tak jsme se rozhodli, že bude dělat i nějaký sport. Hrál fotbal a radoval se jako každý kluk z každého gólu, který dal. Miloval šachy, nikdy jsme ho je neučili, sám si o tom vše zjistil, našel si kroužek ve škole,“ dodává smutně žena, která ví, že už její syn nikdy nebude jako dříve. Bystrý, spolehlivý a hlavně s velkým potenciálem do života, který měl před sebou.


Osudný den

 

Rodina se přestěhovala do většího bytu, tak aby i mladší bráška měl dost místa. „Dlouho jsme to místo vybírali, tak aby kluci měli blízko do škol, aby tam bylo dětské hřiště, aby tam byl obchod. Byli jsme tak šťastní, když se to povedlo. Pár dnů po nastěhování se syn rozhodl, že se podívá kolem domu, zajde s míčem na hřiště a třeba i najde nové kamarády, na které se těšil. Domluvili jsme se, v kolik přijde domů a protože vždy držel slovo, tak jsme byli klidní. V bytě bylo ještě vše v krabicích a my měli co dělat, tak jsme se pustili do vybalování,“ dodává skoro s výčitkami mladá žena, která má ve tváři velkou bolest.

 

 

Míč na střeše

 

„Když už byla hodina, kdy se měl syn vrátit, podívala jsem se z okna a najednou vidím, jak někdo křičí, že tam nějaké dítě spadlo ze střechy. Hrůzou jsem zkoprněla a nevydala ze sebe ani hlásek. Vyběhla jsem před dům a podívala se na dítě, které leželo zkroucené na zemi a všude bylo plno krve. Byl to náš syn! Nemohla jsem nic dělat, jako zdálky jsem slyšela sanitku, která přijela a našeho chlapečka naložila. Bušila jsem na dveře sanitky, ale nepustili mě k němu. Nemohli.“

 

 

Bezesné noci

 

„První dny nám lékaři nedávali žádnou šanci. Báli jsme se, že náš Patrik už nikdy neotevře oči. Seděla jsem ve dne v noci u jeho lůžka a hladila ho po ruce, mluvila jsem na něj, pouštěla mu nahrávky našich hlasů, brášky, všech, co ho měli rádi. Jednoho dne otevřel oči a já jsem byla přešťastná.

Ležák

 

Chlapec byl sice zachráněn, ale po těžkém poranění mozku zůstal na úrovni tříletého dítěte, zdá se, že jeho prognóza vývoje nepřesáhne vývoj dítěte předškolního věku. Nechodí, má poúrazovou epilepsii a potřebuje dvacetičtyřhodinovou péči maminky.

„Manžel neunesl, že je syn invalida a opustil nás, ale bráchové si pomáhají, ten menší je paradoxně „starší“ než jeho velký – malý brácha, o kterého se budeme muset starat, dokud naše síly budou stačit. Nemůžu chodit do práce, peněz máme málo, s pojišťovnami se dohadujeme, aby nám proplatili pomůcky, lázně pro syna, cokoli… Nejvíce mu pomohla barokomora, to je taková kyslíková místnost, po které se Patrik hodně zlepšil, více začal mluvit, přemýšlet. Jenže to pojišťovna neplatí a jedna lečba stojí přes padestát tisíc. Na to nemám. Kdybych neměla kolem sebe lidi, kteří mi pomáhají, nevím, co bychom dělali.“

 

 

Výčitky

 

Měla jsem Patrika pojištěného na úraz, na nemoc, ale pár týdnů před úrazem jsem pojištění z finančních důvodů zrušila. Nepřipustila jsem si, že by se mohlo něco stát.

Kdyby byl Patrik pojištěný, mohl by teď mít lepší život, více pomůcek na rehabilitaci strnulých rukou, které má v křeči, nebo právě na onu léčbu barokomorou.

Byla to chyba, pár stovek měsíčně a teď by měl Patrik třeba pár milionů na lepší živobytí. Zdraví mu už nikdo nevrátí, raduji se z každého jeho úspěchu, když se usmívá při pohádce.“ Patrikovi bude brzy šestnáct let, už šest let je ve stavu, kdy je pro jeho maminku a menšího brášku každý dojeden jako druhý. Křehká žena Patrika sama přenáší do vozíku, aby ho mohla dovézt na hodinu do školy, která je určena pro děti s těžkým postižením. Na rodinu dolehly i Kalouskovy škrty na sociální služby, tak musí žena moc přemýšlet, aby vyšla se čtyřmi stovkami na benzín, které dostává. Auto je jediná spojka se životem mezi dětmi jejího postiženého milovaného Patrika.

A je toho mnohem víc, na co nemá peníze.

 

Smutný příběh rodiny s postiženým Patrikem uvidíte v neděli v 18.55 v pořadu Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze na ČT2.

Abychom ale nebyli jen smutní, uvidíte také příběh mladé maminky, která svou maličkou slečnu nechala pojistit už v porodnici, tedy nechtěla nechat nic náhodě.

 

kaskadér Petr Jákl  "Pojištění, nebo spíše připojištění věřím, byl jsem od malička velmi hyperaktivní a nakonec moje povolání je nebezpečné a úrazů jsem viděl za život tolik, že když jsme měli malého syna, pojistili jsme ho na co šlo....nikdy se mu naštěstí nic nestalo."

kaskadér Petr Jákl "Pojištění, nebo spíše připojištění věřím, byl jsem od malička velmi hyperaktivní a nakonec moje povolání je nebezpečné a úrazů jsem viděl za život tolik, že když jsme měli malého syna, pojistili jsme ho na co šlo....nikdy se mu naštěstí nic nestalo."

Roční batole prolézá pod stolem a dožaduje se maminčiny pozornosti. V útulném bytečku je vše podřízeno malé slečně, která má temperamentu na rozdávání a tak ji rodiče hlídají na každém kroku. „Je to náš rarášek, pořád někam leze, strká hlavu, kam nemá, je zvídavá a neposedí ani chviličku, říká mladá maminka. „Jasně, že se o ni bojíme, už než se malá narodila, tak jsme přemýšleli, jak ji zabezpečit, kdyby se nám, nebo jí v budoucnu něco stalo, tedy kdyby byl osud rychlejší než my. Vím, že to zní divně, ale pár stovek měsíčně, které nás pojištění stojí, nás rozhodně nezruinují, máme pocit klidu, že kdyby se cokoli stalo, dostane naše dítě peníze, které mu pomůžou překlenout obtížnou dobu, třeba po nějakém úraze. Nechci to přivolávat, ale čert nikdy nespí. Navíc, tahle dětská pojistka je také i spoření, tak až bude mít naše dcera osmnáct let, tak dostane devadesát tisíc a může si s nimi třeba zaplatit studia, nebo jet do světa, prostě pojištění dítěte považujeme za zásadní věc. A, že si třeba měsíčně koupím o tričko méně? To je mi úplně fuk,“ dodává mladá žena, která má co dělat, aby holčičku udržela v klidu. „ Prostě je celý tatínek, ten také pořád někam prchá,“ směje se mladá žena.

 

více informací k tématu naleznete v sekci Suma sumárum radí

Jak jste zvolili/zvolíte zabezpečení svých dětí?

Zobrazit výsledek

Nahrávání ... Nahrávání ...

Share on TwitterShare on MyspaceShare via email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>