4 years ago Hledáme stážisty z posledních ročníků středních a vyšších škol. Aktuálně na červenec 2013. Stáž je placená...
9.5.2013

Pojištění

 V případě, že Vás kdokoliv osloví jménem pořadu Suma sumárum s nějakou „výhodnou“ nabídkou, jedná se o podvod. Žádná firma takové pověření nemá.

Pojistky. Kam se podíváme, tak nás lákají svými výhodami. Můžeme se pojistit doslova na cokoli, dokonce i na blbost. Reklamní agenti se předhánějí v tom, kdo dříve a lépe uhrane člověka a pokud možno nabídne, co nejvíce pojistek. Ostatně něčím se živit také musí. Často dobře vědí, že produkty, které nabízejí, nejsou úplně výhodné. Jak to tedy s pojistkami na cokoliv vlastně je? Jak se pojistit dobře, neprodělat a ještě mít jistotu, že si kvůli pojistnému plnění neušoupeme nohy?

Na to vše hledá odpověď další díl pořadu ČT Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze.

 

 

Rodina

 

Rodina je základ státu, tohle heslo znají všichni dříve narození, opakovali nám ho ve škole. Rodina je i pro mafii velmi uznávanou jednotkou. Rodina je to, co by mělo být největší jistotou všech, kdo do ní patří. Jistota, to je slovo, které hezky zní, ale ve skutečnosti je to velmi prchavá záležitost. Rodina Marie ovšem může být na svou maminku velmi pyšná, ona jim od malička dávala pocit jistoty a to ve všech možných směrech života i když to zrovna vždycky neměla jednoduché.

„ Maminka i tatínek byli vždy s námi, když se cokoli dělo, tak nám byli na blízku,“ vzpomíná jedna ze tří dětí paní Marie, Josefína. „Jsme velká rodina a maminka byla vždy hlavou, ne, že by táta nesměl nic říct, ale maminka je žena činu a tak si vždy umí poradit. Nejšťastnější je, když nás dospělé děti a vnoučata má pohromadě, pod jednou střechou.“

 

V paneláku tři plus jedna

 

„Naše velká rodina pochází ze Slovenska, je nás prostě hodně. Když jsme byli se sourozenci ještě malí, bydleli jsme v paneláku v pražské Hostivaři, ale maminka nebyla spokojená, chtěla, aby až si jednou založíme rodiny, tak abychom byli pořád pospolu. Celá léta s tátou dřeli, abychom se my děti měly dobře, maminka pracovala v nemocnici u starých lidí, táta jako správný zedník od nevidím do nevidím. Museli jsme být hodně samostatní, maminka rozdala úkoly, co každý doma udělá a kdyby ne, tak to by byl mazec. Vše se u nás doma řešilo společně, nic se netajilo a tak i každý průšvih nás děti mrzel pak dvakrát, když se řešil se všemi, před všemi. Dnes už víme, že to bylo dobře a snažíme se tak vést svoje děti. Ale zpět k mamince. Dodnes nevím, jak to zvládla, uvařit každý den pro všechny a ještě třeba pro další rodinu, kdyby se náhodou někdo stavil. Třeba bratr maminky, ten bydlel i s rodinou vedle ve vchodu našeho paneláku. Prostě máma na jedničku, i když nás tenkrát trochu svou disciplínou štvala.“

 

 

Peníze

 

„Jak se u nás hospodařilo? Máma měla o všem přehled, peníze pod kontrolou, jako v bance. Tedy v některé bance. Co kdo doma vydělal, dal na „hromadu“ a pak se společně účtovalo, kolik je třeba na jídlo, kolik na benzín, kolik stojí školy, pomůcky, kolik pojistky. Maminka měla vždy pojištění, které ji uklidňovalo, kdyby se něco stalo, že my budeme zajištění a mluvila s námi o tom a někdy i velmi nahlas.  Věděla, že s naším temperamentem k úrazu každou chvíli někdo přijde. A nemýlila se. Prostě stačí umět počítat a pojistka nás ochrání, když už nic jiného nepomůže.“

 

Chci barák!

 

„Věděli jsme, že maminka s tátou často mluví o tom, že bychom si měli pořídit dům.  A tam budeme všichni až do naší smrti žít, utahovali jsme si často z našich, když malovali plány u kávy s domácím koláčem.

Ano, jednou mít dům budeme, pravila maminka a měla pravdu. Ona totiž, když si něco umane, tak za tím jde s plným nasazením. Léta to byly jen sny. Ale pak se to najednou stalo. To už jsme všichni byli dospělí, všichni jsme dostudovali nějakou školu a měli život před sebou. Maminka s tatínkem řekli, tak a je nejvyšší čas pořídit dům pro všechny. Zasedla rodinná rada a dlouho do noci se diskutovalo nad tím, jak by dům měl vypadat, každý z rodiny řekl svůj názor. Protože naše maminka vždy myslela i na spoření, takže jsme i my děti měly od rodičů dobrý finanční základ. Spočítali jsme, že starší domeček, klidně před rekonstrukcí, je reálná věc.“

 

 

Stěhování

 

Netrvalo dlouho a našli jsme ve starší zástavbě domek, který měl dvě patra, dvoreček a malou zahrádku. Majitelka byla milá paní, která pochopila, že nám jde o dobrou věc a my jsme se pomalu začali stěhovat. Dlouho to bylo velmi provizorní bydlení s notnou dávkou nepohodlí, ale protože naši muži s tatínkem byla jedna dobrá stavební parta, uměli si poradit úplně se vším. Bouraly se příčky, vznikaly bytové jednotky v jednom domě. Největší radost měla pochopitelně maminka, která měla kolem sebe všechna vnoučata, děti i naše muže. Možná to vypadá divně, ale my jsme jako Rómové zvyklí žít spolu. Ctíme svátky, narozeniny, pomáháme si v nemoci.  Alespoň u nás doma to tak vždycky bylo. Vypadá to jako pohádka, ale neštěstí se nevyhnulo ani nám. Právě když jsme dostavěli.“

 

Hoří, utečte!

 

„Vedle našeho domu byl jeden dům opuštěný, často se tam scházeli bezdomovci. Často si dělali ohýnek přímo v domě a my jen trnuli hrůzou, kdy vyhoříme. Jednou v noci, byla velká zima, se to stalo. Naše děti spaly a my ucítili kouř, zatrnulo nám a při pohledu na sousední pobořený dům jsme uviděli plameny. To už ale přijížděli hasiči, které kdosi pozorný zavolal. Popadli jsme děti a prchali ven, na ulici. Hrůza nás polila, když nám došlo, že oheň vznikl právě za zdí sousedící s dětskými pokojíčky. Naštěstí se náš dům zachoval a nikomu se nic nestalo“.

 

 

Pojistky pod jednou střechou

Oldřich Vlach říká:   "Já mám pojištěnýho psa. To aby se cítil bezpečně. Jinak já jsem na sebe, tak trochu lempl a všechny nabídky mi přijdou stejné stejně jako ty ústavy - finanční."

Oldřich Vlach říká: "Já mám pojištěnýho psa. To aby se cítil bezpečně. Jinak já jsem na sebe, tak trochu lempl a všechny nabídky mi přijdou stejné stejně jako ty ústavy - finanční."

 

Opět zaperlila pragmatická maminka.  „Děti moje, kdybychom vyhořeli, tak by to sice byla hrůza, ale jak dobře víte, zatímco vy jste stavěli, já jsem myslela na to, že dobré pojistky nás ochrání. I když budeme chvíli třeba bydlet pod stanem, jsme pojištění nejen na úrazy a vyhoření, či jinou živelnou katastrofu, kdyby nám tady u nás na kopci uplavala auta,“ vtipně dodávala maminka. Jenže, jak tak obíhala ty naše slavné pojistky, tak prý prošoupala dvoje boty. Někde si přečetla, že nejlepší je pojistky na všechno sloučit do jedné pojišťovny.  A pak to šlo, jako po másle. Vše to domluvila, nechala si poradit poradcem, který se stal tak trochu přítel na telefonu a když cokoli potřebujeme, stačí nám jedno telefonní číslo.  Jeden finanční ústav. A je klid!

Početná rodina z Prahy se díky soudržnosti a rozumu hlavy rodiny v podobě velmi aktivní maminky jen tak do maléru nedostane. Myslí na jistoty, budoucnost svou i svých dětí.

Můžou taky klidně spát a dokonce požár pomohl k tomu, že se nepřizpůsobiví lidé ze sousedství nadobro odstěhovali.

 

V pořadu Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze na ČT2 v neděli v 19:00 hod ještě uvidíte příběh dvou podnikavých mužů, kteří v horském městečku otevírají malý krámek s hračkami, které potěší i velké. Zabývají se výrobou originálních ozdob, rukodělných výrobků. Své podnikání mají poctivě pojištěné, tak jsou sice v bezpečí, ale neví kolik jakých pojistek a kde vlastně mají. Jednou za čas si jeden z pánů sedne a projde všechny „papíry“, aby věděl, jak na tom vlastně jsou. Patrik Nacher  jim do malého městečka přijede poradit, jak se více orientovat v tom, kam svěřit své pojistky a čeho se při pojišťování majetku, ale i zdraví a života, vyvarovat.

 více k tématu naleznete v rubbrice Suma sumárum radí

Jste pojištěni?

Zobrazit výsledek

Nahrávání ... Nahrávání ...

 

 

Share on TwitterShare on MyspaceShare via email