4 years ago Hledáme stážisty z posledních ročníků středních a vyšších škol. Aktuálně na červenec 2013. Stáž je placená...
9.5.2013

Nový cyklus České televize vám poradí jak nenaletět, ušetřit a nechat peníze vydělávat. Připravili: J. Reinisch a M. Beinhauer  

 

Druhý díl nového cyklu České televize nám ukáže opět dva příběhy ze života. Podnikatelka a mladá slečna potřebovaly auto. Neznalost a nesledování smluv se jim opravdu nevyplatilo. Odborníci vysvětlí, jaký je rozdíl mezi leasingem a úvěrem na auto, jaké jsou výhody a nevýhody obou finančních produktů. Zeptáme se známých osobností a dětí, jak si lze koupit auto. Známý ekonom Tomáš Sedláček nám poví, proč zrovna auta nemusíme vlastnit, abychom je mohli používat. Na závěr vám poradíme, jak nechat peníze pracovat pro nás.

Slovníček nejdůležitějších pojmů:

  1. LEASING
  2. ROZHODČÍ DOLOŽKA

Leasing = finanční produkt, kterým je možné financovat pořízení movité věci (většinou). Je charakterizován vazbou na financovaný předmět. Existuje několik druhů leasingu – finanční leasing, operativní leasing, zpětný leasing, apod. Kromě leasingu nabízejí v poslední době leasingové společnosti i další produkty jako spotřebitelský (zákaznický) úvěr, splátkový prodej apod. Pro leasingovou společnost tyto produkty představují vyšší riziko a jsou proto většinou dražší než finanční leasing.

Základním typem je finanční leasing, kdy je financovaný předmět po celou dobu majetkem financující (leasingové) společnosti a teprve na konci leasingu přechází vlastnictví na zákazníka. Vlastnictví předmětu financování významně snižuje riziko leasingové společnosti. Ta má v případě nedobytnosti pohledávky v ruce silný nástroj, umožňující využít §185 trestního zákoníku o „neoprávněném užívání cizí věci“. Riziko odcizení nebo zničení při havárii je kryto havarijním pojištěním. Kromě pojištění předmětu je možné rovněž pojistit riziko nesplácení z důvodu ztráty pracovní schopnosti, ztráty zaměstnání apod. Naše zákony (o dani z příjmu, dani z přidané hodnoty) pojem „leasing“ přímo neobsahují, ale mluví o něm jako o „finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci“. Při dodržení minimální délky (leasingové) smlouvy je možné leasingové splátky započítat přímo do daňově uznatelných nákladů, délka smlouvy je přitom většinou kratší než doba odepisování předmětu při jeho vlastnictví.

Operativní leasing (dále jen OL) se od finančního leasingu (dále jen FL) liší zejména tím, že předmět nájmu (nejčastěji vozidlo) zůstává ve vlastnictví leasingové společnosti i po skončení smlouvy. To umožňuje leasingovým společnostem započítat do splátek pouze rozdíl mezi pořizovací a zůstatkovou hodnotou předmětu nájmu. Díky tomu, klient během leasingu zaplatí pouze reálně amortizovanou část ceny předmětu nájmu. V ČR je OL využíván v naprosté většině pouze živnostníky nebo společnostmi. Minimální délka OL je 12 měsíců, maximální je 60 měsíců (kdy nejčastěji volená délka je 36 měsíců). Pro výpočet výše splátky je důležitý i počet km, které klient s vozem během leasingu najezdí.

Rozhodčí doložka je zvláštní doložka ve smlouvě, která zakládá pravomoc rozhodců k rozhodování případných sporů vzniklých z této smlouvy – a to na místo obecných soudů. Rozhodčí řízení je upraveno v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“). Rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Strany se mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Na žádost stran lze ve formě rozhodčího nálezu uzavřít smír. Ten je pak soudně vykonatelný (exekuce). Nedohodnou-li se strany jinak, je řízení před rozhodci ústní. Rozhodčí řízení je vždy neveřejné (naopak soudní řízení je veřejné). Rozhodčí nález musí obsahovat odůvodnění, ledaže se strany dohodly, že odůvodnění není třeba. Rozhodci mohou spor rozhodnout podle zásad spravedlnosti, avšak jen tehdy, jestliže je k tomu strany výslovně pověřily. V rozhodčí smlouvě je tedy vhodné, aby strany pověřily rozhodce k rozhodnutí podle zásad spravedlnosti. To umožňuje rozhodci neaplikovat ustanovení rozhodného hmotného práva, pokud jsou v rozporu s principem spravedlnosti, nebo nepřijmout takové rozhodnutí, které by po celkové stránce bylo nespravedlivé.

 

 

videoarchív 

Share on TwitterShare on MyspaceShare via email