4 years ago Hledáme stážisty z posledních ročníků středních a vyšších škol. Aktuálně na červenec 2013. Stáž je placená...
9.5.2013

 Ztráta dokladů

V případě, že Vás kdokoliv osloví jménem pořadu Suma sumárum s nějakou „výhodnou“ nabídkou, jedná se o podvod. Žádná firma takové pověření nemá.

Každý to někdy zažil, tedy skoro každý. Ztrátu identity. Tedy myšleno tak, že o své doklady jsme různými způsoby, nepozorností, či zlodějnou přišli. A to pak začal tanec. V lepším případě jsme trávili nekonečné hodiny běháním po úřadech, kde jsme dokládali i velikost čísla nohy, aby úředníci ověřili naši totožnost. Na druhé straně s našimi doklady už klidně někdo zakládal účet v bance, nebo z ní dokonce vybíral naše úspory. Příběhy, které uvidíte v pořadu Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze, zní až neuvěřitelně, ale skutečně se dějí a mohou se stát, každému z nás.

 

 

Pohoda, klídek …

 

a tabáček, takový byl život Jiřího, který hodně cestoval po světě a tak má životní nadhled a humor. Léta žil s dcerou v Kanadě, ale po roce ´89 se vrátil do Čech a začal žít v Praze a taky srovnávat. „Myslím, že jsem pohodář, nikdy mě nic pořádně nerozčílí, ale je fakt, že po návratu ze zámoří jsem se neubránil tomu, že rozdíly jsou propastné. Ve všem. Byl jsem zvyklý na pravidla, která v Kanadě byla součástí běžného života, tam kde jsem žil, sice občas přišli medvědi až domů, aby našli něco dobrého na zub, ale to byli jediní zloději, které jsem tam potkal.“

 

 

Doma je doma

 

„Měl jsem za sebou rozvod a žena si vybrala život v zámoří, mě se začalo stýskat a i proto, že jsem měl rodinu i v Čechách a byt po mamince, začal jsem žít po čtyřicítce nový život. Bylo toho dost, co nového jsem tady doma objevoval. Radoval jsem se z nově nabyté svobody. Začal jsem se věnovat svojí lásce, motorce, a protože jsem v podstatě věrný člověk, už jsem se znovu neoženil. Smířil jsem se s neúspěchem a žil si po svém. Prostě doma je doma a přes oceán se s dcerou propojuji přes internet. Létám za ní, když našetřím na letenku.“

 

Ztracené iluze

 

„Jako vlk samotář, jen se svou motorkou a pár kamarády žiju docela prima život. Jsem už čerstvý důchodce a tak mám dost času si život řídit podle sebe. Sice ještě pracuji, protože můj „kanadský“ důchod je něco málo přes čtyři tisíce, ale jsem zdráv a tak chodím vypomáhat, kde se dá. Léta plynou rychle, postupem času jsem si zvykl i na to, že země, do které jsem se po letech vrátil, není vysněným rájem, ale naopak místem, kde se člověk začíná i bát. Postupně ztrácím iluze. Nedávno jsem hodně vzpomínal na Kanadu, prohlížel si fotky a přemýšlel nad lidmi, kteří tam žijí. Stala se mi totiž velká nepříjemnost. Vracel jsem se na svojí motorce, jako každý den, z města domů. Bydlím v klidné čtvrti Prahy, kde se cítím bezpečně. Bral jsem si věci, které jsem nakoupil z kufříku mé motorky a bezděčně si položil věci na zídku před domem. Motorku jsem zamknul, otočil se ke vchodu a hledal klíče ode dveří. Odemknul jsem a věci strčil za dveře. Najednou mi došlo, že mi chybí taška s doklady, peněženkou a protože jsem byl jen pár metrů od místa parkování, rychle jsem se vrátil k motorce.

 

Krve by se ve mně nedořezal

 

„Nikde nikdo nebyl, neslyšel jsem ani žádný hluk, chůzi, a moje taška s osobními věcmi, doklady, řidičákem, peněženkou byla ta tam. Nadával jsem si do různých zvířat, jak jsem mohl být tak hloupý a věci tam položit. Nikdy se mi do šedesáti nic takového nestalo. V Kanadě jsem nechával i auto přes noc otevřené a nikdo mi ho neukradl, jen Ti medvědi se někdy podívali dovnitř. Krve by se ve mně nedořezal. Stál jsem jako opařený. Doma jsem začal sčítat škody. Nešlo mi ani o to, že tam bylo pár stovek, ale osobní údaje jsou prostě v rukou někoho, kdo si může pod mou identitou koupit třeba les, pak ho vykácet, dřevo prodat a po mě půjdou úřady, abych ho zpět zalesnil. Okamžitě jsem si vybavil pořad z televize, kde se to tak stalo. Mladá žena neměla šanci dlouho přesvědčit úřady, že to skutečně nebyla ona, kdo koupil les, ale zloděj, který zneužil její ukradené doklady. To vše se mi začalo honit hlavou a tak jsem se vrátil ke svému trápení. Bylo asi pět večer a nedaleko od mého bydliště je policie. Rozrušený jsem chtěl nahlásit, že mi ukradli doklady, peníze.

 

 

Běžte na úřad

 

„ Muži v uniformě mě zmrazili pohledem, asi jsem přišel nevhod a tihle muži zákona mi řekli, že mám jít na úřad, kde to zaevidují a bude to. Nikdy před tím jsem na policii nebyl, neznal jsem postup, tak jsem jim uvěřil. Jenže to už byla středa večer a nikam jsem jit nemohl. Cestou domů ve mně svitla naděje, že třeba zloděj si „jen“ vezme peníze a doklady vrátí, nebo zahodí. Prolézal jsem popelnice v okolí domu, ale nic jsem nenašel. Druhý den ráno jsem se vydal na úřad. Tam kam mě policie poslala. Nemáme návštěvní den! Zněla suše odpověď vrátného, který mě doslova vystrčil ven. Tak jsem šel. Jediní, kdo se ke mně slušně chovali, byli lidé v bance. Tam mi po jednou telefonu zablokovali karty, ještě mi řekli, co bude dál a popřáli hodně štěstí.“

 

 

Pět dnů poté

 

„Díky tomu, že mi doklady ukradli ve středu v podvečer a policie neměla náladu řešit ztrátu dokladů a na úřadech měli neúřední dny a protivného vrátného, jsem mohl jít zlodějnu nahlásit až v pondělí. Tedy pět dnů poté. Proč jste nešel na policii? Nepříjemně na mě vyjela úřednice za přepážkou. Ale já jsem tam byl? Opáčil jsem se na svou obranu. No to musíte tam, když vám ty doklady ukradli a pak teprve k nám! Měl jsem pocit, že jsem se zbláznil. Milá paní, můžete mi říci, co mám dělat? Odpověď jsem nedostal, jen jsem nabyl pocit, že obtěžuji. Nakonec jsem dostal potvrzení, že jsem tedy bez dokladů a že za tři týdny dostanu nové. Levá ruka neví, co dělá pravá.

 

 

A to byl teprve začátek

 

Protože jsem musel obejít úřadů asi tak deset, přišel jsem i o řidičáky, o techničáky, o kartičku zdravotní pojišťovny, o vše co dokazovalo mou identitu. Prošlapal jsem troje boty. Přemýšlím nad tím, proč v naší zemi neexistuje, jedna instituce, kam po zadání rodného čísla a nebo data narození, zadání bydliště, by jasně zaevidovali ztrátu, okradení. Po sejmutí otisku prstu by měli jasnou jedinou totožnost člověka, která by byla k dispozici on line všem úřadům. Že chci moc ? Je to hudba budoucnosti v době,  kdy v naší zemi není jasné, co bude dál. A bují zlodějina a korupce. Co když už za těch pět dnů, si na mě někdo vzal úvěr a já díky němu přijdu jednou o střechu nad hlavou, protože ten úvěr nebude splácet.

 

V pořadu Suma sumárum ještě uvidíte příběh muže, který díky tomu, že přišel o doklady, už více než pět let dostává policejní obvinění za podvody, zlodějiny a dokonce znásilnění!

Dá se žít s dvojí identitou, vlastní a ještě tou druhou, tedy člověka, který nám ji ukradl?

Co na to odborníci, jak ti poradí? A také jsme se zeptali slavných osobností, zda někdy o své doklady přišli a co se pak dělo.

 

To vše v pořadu Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze  na ČT2 v neděli v 19:00 hod.

 

Dalibor Gondík, herec a moderátor

„Doklady, no ty jsem ztratil vícekrát, to je taková moje černá můra. Naštěstí, s tímhle ksichtem si snad na mě vlastní tramvaj doposud  žádný falešný Gondík  nekoupil.  Ale hlavně, to stojí strašný energie, vyřizování, běhání a dokládání, že jste to opravdu vy.“

 

 

 

více k dnešnímu dílu naleznete v rubrice Suma sumárum radí

Jak jste na tom vy se ztrácením dokladů a vyřizováním nových?

Zobrazit výsledek

Nahrávání ... Nahrávání ...

Share on TwitterShare on MyspaceShare via email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>